UA-21480286-1

Přirozený zákon nebo přírodní zákon (Natural law, or the laws of nature)

Pojmy užívané ve dvou smyslech: (1) Neměnné pravidelnosti fyzikálních a biologických jevů, jež utvářejí podstatu fyziky, chemie, lékařství a biologie. Lidské jednání je těmito zákony omezeno a podmíněno, a proto je jejich znalost nutná pro jeho úspěch. (2) Představy, že existuje arbitrární věčný standard určování toho, které z lidských činů jsou spravedlivé, a tedy prospěšné pro celou společnost, a které nikoli. Mnoho scholastiků (viz → středověká scholastika) mělo za to, že přirozené zákony jsou součástí božských zákonů, zatímco pozdější myslitelé upřednostňovali myšlenku, že přirozené zákony jsou souborem pravidel a zvyků, s nimiž by pro dosažení dobré společnosti měly být lidmi vytvořené zákony v souladu. Protože neexistuje žádný vědecký základ pro určení obsahu tohoto pojmu, je používán ve vágním → metafyzickém smyslu a pouze nemnozí se shodnou na jeho konkrétním významu. V důsledku toho někteří lidé používají pojem „přirozený zákon“ jako ospravedlnění pro společenská jednání nebo programy, které prosazují, ale které nejsou schopni výslovně formulovat nebo je logicky obhájit.