Jsou devizové rezervy České republiky v ohrožení?

2. Složení akciového portfolia k 31.12.2013. Zdroj: ČNB

Z výše uvedeného je patrné následující: Česká národní banka půjčuje (nakupuje dluhopisy) devizové rezervy za úrok zahraničním státům na kapitálových trzích, a tak se vystavuje riziku ztráty. Kromě investic do dluhopisů investuje i 9,8 % devizových rezerv na akciových trzích. Ve zlatě má Česká národní banka uloženo 0,7 %. Důvodem tak nízkého poměru zlatých rezerv je její likvidace ze strany České národní banky v letech 1998: “V průběhu roku 1998 prodala Česká národní banka 55,78 tuny zlata. Tento prodej, který vynesl celkově 16,4 mld. Kč, byl realizován v březnu a v září 1998 za světové ceny (tj. 327 USD, resp. 320 USD za trojskou unci). O prodeji zlata bylo rozhodnuto po zvážení poklesu významu zlata jakožto rezervního aktiva, dále dlouhodobě klesající ceny zlata a nízkých výnosů z jeho držby.“ [3] Pokud bychom měli poměřit hodnotu zlata v USD k 31. 12. 2013, byla její hodnota 1201,5 USD[4] za trojskou unci, při kurzu k USD 19,894 by byla hodnota těchto prodaných rezerv 42,85mld Kč.

Zlato je devizová rezerva strategického významu

Pokud se podíváme dále do historie, ještě za dob druhé světové války jsme museli platit výdaje za naše vojáky v Anglii československým zlatem.[13]

Nyní bychom mohli tedy alespoň částečně odpovědět na to, proč evropské centrální banky pokládají zlato za důležitou součást devizových rezerv, a proto jej nerozprodávají. Uvědomují si, že v případě jakýchkoliv nenadálých událostí je hodnota finančních aktiv, do kterých by se mohly devizové rezervy země uložit, velmi závislá na celosvětovém ekonomickém, ale i bezpečnostním vývoji. Ztráta hodnoty devizových rezerv je ztrátou bezpečnosti pro domácí obyvatelstvo.

V knize Jima Rickardse (který v roce 1981 vyjednal propuštění amerických rukojmí z Íránu, a mezi jehož klienty patří řídící orgány státní moci z celého světa a který se silně angažuje v otázkách národní bezpečnosti USA a v Ministerstvu obrany USA) The Death of Money se můžeme dočíst, že dříve nebo později zasáhne globální finanční systém další kolaps, který bude mít mnohem větší následky než ten, kterého jsme byli svědky v roce 2008.  Podle něj současné události, což jsou například měnové války (devalvace měn pro zvýhodnění domácího exportu), extrémní zadlužení západních států, nafouknutá bublina finančních derivátů, propad do deflace atd., povedou k reformě mezinárodního finančního systému, který bude mít za cíl odstranit současné extrémní zadlužení a dále ustanovit stabilní mezinárodní finanční systém, kterému budou důvěřovat nejenom státy, ale také i veřejnost.[14]

Podle jeho názoru bude v určitém kritickém okamžiku svolána mezinárodní finanční konference, na které se budou významní aktéři snažit najít rychlé řešení. Toto řešení nabízí Mezinárodní měnový fond, který má svou vlastní měnu SDR Special Drawing Rights (Zvláštní práva čerpání). Tato měna je složena z určitého poměru zahraničních měn – měnový koš. Podle něj se dle aktuálního rozvržení zlatých devizových rezerv k poměru HDP rozvrhne podíl světových měn v tomto koši a dále bude tato měna podložena zlatem, aby došlo k zvýšení její důvěryhodnosti. V rámci této reformy dojde k přecenění hodnoty hmotných a finančních aktiv. [15]

Z jeho příkladu přecenění aktiv vyplývá, že pokud by se například zvolila cena zlata v přepočtu na 9000 USD za trojskou unci, došlo by zároveň k navýšení cen dalších komodit, jako je například ropa. Je obecně známo, že ropa si udržuje svůj poměr ke zlatu 15:1, za jednu unci zlata si koupíme 15 barelů ropy. Tzn., že v našem případě by barel ropy stál 600 USD, což by zapříčinilo globální inflaci a krizi podobné první ropné krizi v roce 1973. Došlo by k prudkému propadu cen dluhopisů, znehodnocení měn apod. Tento globální finanční otřes by však zajistil dostatečné oddlužení státních a soukromých subjektů. [16]

Závěr