Ztrácí Čína apetit na zlato?

Během uplynulých 16 let PBOC rezervy zlata pouze navyšovala, avšak o jejich nárůstku informovala v 5 až 6letých intervalech, přičemž se ukázalo, že nákupy zlata prováděla s největší pravděpodobností každý měsíc. Od poloviny roku 2015 zveřejňuje totiž Čína stav svých zlatých rezerv pravidelně měsíčně. Přírůstky rezerv nebyly v poslední době nijak závratné a PBOC navíc nyní reportuje jejich výrazné snížení.

Čína je ale známá tím, že si pohrává s daty při zveřejňování skutečné výše svých zlatých rezerv, a to zejména s množstvím zlata, které je drženo na tzv. „ne-reportovaných účtech“, které jsou dodatečně zahrnovány do devizových rezerv a tyto informace poskytne Mezinárodnímu měnovému fondu.

Poslední uveřejněná data PBOC ukázala, že zlaté rezervy Číny nyní dosahují 1.821 tun, přičemž na konci listopadu dosahovaly podle MMF 1.842,6 tuny (ve skutečnosti je mezi těmito dvěma reporty minoritní rozdíl ve výši necelé jedné tuny).

Oficiální čínské zlaté rezervy v tunách, 1975 - 2016

Možná je tato změna jen nepatrným výkyvem, účetní korekturou nebo změnou směru centrální banky, avšak to nebudeme vědět dříve, než Čína učiní oficiální prohlášení, nebo dokud nebudou známa oficiální data za leden 2017. Jedno však víme jistě - čínské devizové rezervy jsou nyní pod velkým tlakem, a to i přes jejich obří výši 3 biliony USD. Důvodem je snaha o zabránění dalšímu prudkému propadu juanu vůči americkému dolaru.

Prezident Trump označil Čínu za velkého manipulátora trhu s měnami, avšak mnoho ekonomů s ním nesouhlasí a dokonce tvrdí, že juan je ve skutečnosti nadhodnocen. Avšak názorové rozdíly jsou v ekonomii zcela běžné a vždy budou existovat respektovaní ekonomové se zcela opačným názorem.

Čínské devizové rezervy v prosinci klesly, avšak o méně než se čekalo. Pokles dosáhl 41 mld. USD a jejich výše tak činí 3,01 bilionu USD. Pokud bude juan nadále pod tlakem, můžeme v následujících měsících očekávat jejich další snižování.

Snížení zlatých rezerv Čínskou centrální bankou může být nyní argumentem mainstreamových analytiků pro skutečnost, že už pouze Rusko a Kazachstán zůstávají jako jediní kontinuální a zároveň významní kupci zlata. A vzhledem k poklesu oficiální poptávky po zlatě v Indii (i když množství pašovaného zlata zcela komplikuje odhad jeho skutečné importované výše) a poklesu výběrů zlata z trezorů burzy Shangahi Gold Exchange v roce 2016, je projektovaný stav poptávky a nabídky po zlatě nyní poměrně rozvrácen. Avšak i nadále zůstává poptávka po zlatě ze strany jeho čtyř největších „spotřebitelů“ (Čína, Indie, Rusko, Turecko - Silk Road Gold Demand) robustní, a pokud k tomu zakalkulujeme prognózy některých analytiků, kteří tvrdí, že na zlatě bylo dosaženo maxima jeho roční těžby, pak rok 2017 může být rokem velmi nejistým, co se týče fundamentů na trhu se zlatem.

Avšak obecně je to spíše sentiment investorů, který pohání cenu zlata, než striktní fundament poptávky a nabídky. Navíc nadcházející geopolitická a ekonomická nejistota může způsobit poměrnou irelevantnost skutečného fundamentu. A z tohoto důvodu může mít zlato před sebou velmi pozitivní rok, a to bez ohledu na skutečnost, zda Číňané začnou vnímat zlato pragmatičtěji z takového důvodu, že by jeho prodejem mohli lépe vybalancovat své účetní knihy. Ale co se týče Číny samotné, kdo ví? Tento národ má roky praxe v zamlžování skutečného stavu svých zlatých rezerv – a proto i současný pokles jejích oficiálních zlatých rezerv může být snahou dále kalit „zlatou vodu“.

Zdroj: sharpspixley