Zpět na úvod | Zlaté rezervy

„Měníme papír ve zlato.“

Manipulace s cenou zlata - proč a jakým způsobem? (část II.)

28. 2. 2014, Paul Craig Roberts
 

Manipulace s cenou zlata - proč a jakým způsobem? (část II.)

Níže v textu je uvedena druhá a současně závěrečná část článku Manipulace s cenou zlata - proč a jakým způsobem? První část naleznete zde.

Kromě prodejů futures kontraktů na trhu Comex za účelem sražení ceny zlata, prodávají Fed a jeho agenti – bullion banky – rovněž s přestávkami velká množství fyzického zlata na londýnském LBMA zlatém trhu. Proces nakupování a prodávání skutečného fyzického zlata je daleko těžkopádnější a komplikovanější než při obchodování futures kontraktů. Když se velké množství fyzického zlata dostane celé najednou na londýnský trh, srazí to trh níže, než by se tak stalo při použití ekvivalentního množství futures kontraktů. Jelikož je dostupnost většího množství fyzického zlata omezená, jsou tyto „fyzické zlaté kapky“ využívány opatrně a výběrově a to ve chvíli, kdy bude zamýšlený efekt na trhu největší.

Primárním cílem krátkých prodejů futures kontraktů na Comexu je ochránit hodnotu dolaru před rostoucí zásobou dolaru vytvořenou politikou FEDu – kvantitativním uvolňováním. FED využívá zlaté zápůjčky k dodání zlata na trh proto, aby snížil tempo růstu ceny zlata. To ovšem znamená ztenčení zásob a vytvoření deficitu fyzického zlata. Z historického hlediska většina velkých kupců své zlato raději nechávala v úschově v trezorech FEDu, Bank of England nebo privátních bullion bank, spíše než aby nesli náklady na přesun zlata do lokálních úschov. Avšak velkcí kupci zlata, jako je Čína, nyní vyžadují skutečné dodání zlata, které kupují.

Požadavky na dodání zlata si vynutily používání neobvyklých a zjevně nelegálních taktik, a to proto, aby bylo možné získat fyzické zlato nutné k vypořádání kontraktů, jež vyžadují dodání, a k tomu, aby byli schopni dodat zlaté cihly nebo slitky nakoupené na londýnském trhu (LBMA). Zlato určené pro vypořádání je získáváno z nejasných leasingových transakcí centrální banky, z „vypůjčování si“ klientského zlata drženého bullion bankami, jako je JP Morgan, v jejich LBMA depozitních trezorech a z plenění zlatých fondů jako je GLD tím, že se nakoupí velké balíky akcií a banky si je nechají vyplatit za zlato.

Zapůjčování zlata (leasing) centrálními bankami se objevuje tehdy, když centrální banky vezmou fyzické zlato, které mají v depozitáři, a půjčí jej bullion bankám. Banky toto zlato prodají na londýnském fyzickém trhu se zlatem. Zlaté zápůjčky umožní dodání fyzického zlata kupujícímu v množstvích, která by při současných cenách nebyla dostupná. Využívání zlatých zápůjček za účelem manipulace ceny se stalo běžnou praktikou v 90. letech 20. století. Centrální banky sice připustily své zapojení do transakcí spojených se zlatými zápůjčkami, nepřiznaly však jejich účel, kterým je zmírnit růst ceny zlata; ačkoliv pravdou je, že předseda FEDu Alan Greenspan v průběhu slyšení v Kongresu o derivátech (1998) přiznal, že „centrální banky jsou připraveny zapůjčovat zlato v rostoucích množstvích, pokud by měla cena růst“.

Hlavní pokles ceny zlata začal minulý duben tím, že Goldman Sachs vydal „technickou analýzu“ s 850 dolarovým cenovým cílem (zlato se v té době pohybovalo kolem 1 650 USD).

Další metoda, jakou je možné získat fyzický kov pro prodej či na dodávky, je známá jako rehypotékace. Rehypotékace se objevuje tehdy, „vypůjčí-li“ si banka nebo makléřská firma klientské aktivum držené v bankovní zástavě. Technicky vzato: klient banky/makléřské firmy podepisuje při otevření účtu smlouvu, ve které stojí, že aktiva na tomto účtu mohou být využita pro půjčky, jako jsou například půjčky pro margin. Banky však poté vezmou tato „zálohová“ aktiva a použijí je pro své vlastní účely spíše než pro účely klientovy. Toto je rehypotékace. Přestože centrální banky plně přiznávají praktiky zapůjčování zlata, banky/makléřské firmy podrobnosti o svých rehypotékačních aktivitách nezveřejňují.

V průběhu třináctiletého býčího trhu ve zlatě ztenčily podstatným způsobem zápůjční a rehypotékační operace zásoby většiny zlata v trezorech FEDu, Bank of England, Evropské centrální banky a privátních bullion bank, jako je JPMorganChase. Vyčerpání zlatých zásob v trezorech se stalo problémem ve chvíli, kdy Venezuela chtěla jako první repatriovat veškeré své zlato držené zahraničními centrálními bankami, obzvláště FEDem a Bank of England (BOE). Žádost Venezuely byla vyprovokována řečmi kolujícími na trhu, že zlato bylo zapůjčeno a rehypotékováno ve zvyšujícím se množství. Asi o rok později předložilo Německo podobnou žádost. FED odmítl žádost Německa uznat a místo toho si vyjednal sedmiletý časový harmonogram, ve kterém bude navracet 300 tun z celkových německých 1 500 tun. Bylo zjevné, že FED nemá zlato, které měl držet pro Německo.

Na co potřebuje FED sedm let, ve kterých bude vracet 20 % německého zlata? Odpovědí je, že FED nemá zlato ve svém trezoru, které by mohl předat. V roce 2011 trvalo čtyři měsíce navrátit Venezuele jejích 160 tun zlata. Je zřejmé, že zlato nebylo snadno po ruce a muselo být vypůjčeno, třeba od nicnetušících soukromých vlastníků, kteří mylně věří, že jejich zlato je uloženo ve fondu.

Západní centrální banky dotlačily frakční zlaté rezervní bankovnictví do bodu, ve kterém nemá dostatek rezerv k pokrytí výběrů. Frakční rezervní bankovnictví vzniklo, když středověcí zlatníci zjistili, že vlastníci zlata, které je uchováváno v zlatnických trezorech, si jen zřídka toto zlato vybírají. Místo toho ti, kdo nechali zlato v úschově, pouštěli do oběhu papírová práva na zlato. Toto umožnilo zlatníkům zapůjčovat zlato, které neměli, tím, že vydávali papírové „stvrzenky“. Totéž dělá FED. FED vytvořil papírová práva na zlato, které ve fyzické formě neexistuje a prodává tato práva v ohromných množstvích za účelem sražení ceny zlata. Papírová práva na zlato jsou mnohonásobkem množství skutečného zlata dostupného pro dodání. Indická centrální banka informovala, že množství papírových práv na zlato převyšuje množství disponibilního zlata v poměru 93:1.

Frakční rezervní systémy kolabují ve chvíli, kdy příliš mnoho vkladatelů nebo držitelů papírových nároků je předloží k vypořádání. Kolaps se děje i ve frakčních operacích FEDu se zlatými cihlami. Za posledních několik let vyžadovaly asijské trhy – a obzvláště ten čínský – skutečné fyzické dodávky zlatých cihel, které kupují. To vytvořilo pocit naléhavosti mezi FEDem, ministerstvem financí a bullion bankami. Proto využívají jakýchkoliv možných prostředků k tomu, aby zorchestrovanými cenovými poklesy vyplavili tolik slabých držitelů, kolik jen bude možné, a získali tak fyzické zlato, které by bylo možné doručit asijským kupcům.

Onen 650dolarový pokles ceny zlata od doby, kdy se zlato v září 2011 dostalo na 1 900 USD, je důsledkem manipulačních snah prováděných jednak kvůli ochraně dolaru před kvantitativním uvolňováním a jednak kvůli uvolnění dostatku zlata k uspokojení asijské poptávky po dodání jejich zlatých nákupů.

Západní centrální banky dotlačily frakční zlaté rezervní bankovnictví do bodu, ve kterém nemá dostatek rezerv k pokrytí výběrů.

V době výrazného propadu ceny zlata v dubnu 2013 vykázaly veřejné záznamy Bank of England 1 300 tunový pokles množství zlata drženého v trezorech BOE. Jedná se o fakt, který nebyl popřen ani rozumně vysvětlen vedoucími představiteli BOE, a to i přes několik zveřejněných šetření. Toto je zlato, které bylo drženo v úschově, ale nebylo Bank of England vlastněno. Pravdou je, že 1 300 tun zlata je množství, které bylo potřebné k uspokojení poptávky velkých asijských kupců po dodání. Jedna věc je, když FED nebo BOE prodávají, zapůjčují či rehypotékují zlato ze svých trezorů (ve kterých je zlato v úschově) s vědomím, že oprávněný vlastník jej nejspíš nebude v brzké době žádat, jiná věc však je nebýt schopen dostát závazku dodání zlata Asiatům, kteří se dodání domáhají.

Neschopnost doručit zakoupené zlato by ukončila možnost FEDu manipulovat s cenou zlata. Celý svět by zjistil, že poptávka po zlatě výrazně převyšuje nabídku a cena zlata by vyletěla vzhůru. FED by ztratil kontrolu a musel by opustit kvantitativní uvolňování. Jinak by se směnný kurz dolaru zhroutil, což by mělo za následek ukončení finanční hegemonie Spojených států nad světem.

Hlavní pokles ceny zlata začal minulý duben tím, že Goldman Sachs vydal „technickou analýzu“ s 850 dolarovým cenovým cílem (zlato se v té době pohybovalo kolem 1 650 USD). Goldman Sachs také do každé významné makléřské firmy a hedgeového fondu v New Yorku nahlásil, že cena zlata prudce poklesne, a vybízel brokery, aby odrazovali klienty od jakékoliv držby fyzického zlata a/nebo držby akcií ve fyzických zlatých fondech, jako je GLD. Fond GLD a další ETF jsou fondy, jež nakoupí fyzické zlaté/stříbrné pruty a vydají akcie, které reprezentují nároky na držené pruty. Tyto akcie jsou obchodovány jako investice do zlata, ale reprezentují takové nároky, které mohou být vyplaceny (za zlato) pouze ve velkých balících akcií, jako například 100 000 ks a pravděpodobně pouze bullion bankami. GLD je největší zlatý ETF (Exchange traded fund), ale nikoliv jediný. Cílem oznámení Goldman Sachsu bylo „popohnat“ prodeje zlata, které by zesílily cenový efekt krátkých prodejů futures kontraktů. Masivní prodeje futures kontraktů srazily cenu zlata a vynutily si tak prodeje akcií GLD a jiných ETF, které byly skoupeny bullion bankami a vyměneny za zlato.

Na začátku roku 2013 držel fond GLD 1 350 tun zlata. K 12. dubnu, kdy začaly intenzivní intervence, držel GLD 1 154 tun. Po sérii po sobě jdoucích dubnových útoků se přesun zlata z GLD urychlil a v současnosti zůstává ve fondu pouze 793 tun. Za dobu o něco málo delší než jeden rok bylo přesunuto více než 41 % zlatých cihel držených fondem GLD – a většina z toho množství po intervencích v polovině dubna.

Bank of England navíc zpřístupnila své zlato pro nákupy bullion bankami, aby zvýšila možnosti dodání zlata asijským kupcům.

Finanční média, která jsou využívána k diskreditaci zlata jakožto bezpečného útočiště před tisknutím fiat měn, tvrdí, že pokles množství fyzického zlata v GLD je známkou, že veřejnost odmítá zlato jako investici. Manipulace s cenou zlata je prováděna systematicky s cílem přinutit držitele GLD, aby se zbavili svých akcií. To umožní bullion bankám akumulovat takové množství akcií, které je potřebné k výměně za zlato u GLD fondu a dopravit toto zlato do Asie proto, aby došlo k uspokojení enormní poptávky po dodávkách zlata. Například ve výše popsaném případě bylo 6. ledna zobchodováno 14 % z celkového objemu GLD toho dne v jednominutovém časovém úseku začínajícím v 10:14 hodin. Celkový objem toho dne pro GLD byl o téměř 35 % vyšší než průměrný obchodovaný objem GLD za předchozích 10 obchodních dní.

Před rokem 2013 bylo množství zlata v trezorech GLD jednou z největších rezerv zlata na světě. Prudký pokles zlatých zásob GLD je nejjasnějším indikátorem rostoucího nedostatku fyzické zlaté nabídky, která by mohla být doručena na asijské trhy a ostatním velkým kupcům fyzického zlata. Čím více je cena zlata na západním papírovém zlatém trhu tlačena dolů, tím vyšší je poptávka po fyzickém zlatě na asijských trzích. Navíc několik menších fyzických zlatých ETF prodělalo značné výběry zlata. Včetně více než 100 tun zlata, které v minulém roce zmizelo z trezorů Comexu, o hodně více než 1 000 tun zlata bylo vloni přesunuto z různých ETF a bankovních depozitních trezorů. Kromě toho nelze s určitostí říct, kolik zlata drženého v privátních úschovách bullion bank bylo rehypotékováno ve prospěch zámožných investorů. Všechno toto zlato bylo přesunuto proto, aby bylo možné vyhnout se neschopnosti uspokojit poptávku po fyzickém dodání zlata, která je vytvářena asijskými komerčními, investičními a vládními kupci zlata.

Když se zlato dostalo na 1 900 USD, začal FED panikařit. Manipulace s cenou zlata se zintenzivnila.

Jak se zdá, je FED chycen do pasti. FED vytváří přibližně 1 000 miliard nových amerických dolarů ročně, aby podpořil cenu derivátů (spojených s dluhem), které jsou v účetnictví těch několika bank, které byly prohlášeny za „příliš velké na bankrot“, a také aby ufinancoval ten ohromný federální rozpočtový deficit, který je nyní příliš velký na to, aby mohl být financován recyklací čínských obchodních přebytků a obchodních přebytků OPECu do dluhu amerického ministerstva financí. Problém kvantitativního uvolňování je ten, že každoroční tvorba enormní nabídky nových dolarů vyvolává otázky mezi americkými i zahraničními držiteli většiny finančních instrumentů denominovaných v amerických dolarech. Oni vidí, jak jsou jejich dolarové podíly rozdrobovány kvůli tvorbě nových dolarů, které nejsou výsledkem nárůstu bohatství nebo HDP a po kterých neexistuje žádná poptávka.

Kvantitativní uvolňování je hrozbou pro směnnou hodnotu dolaru. Federální rezervní systém, mající strach z toho, že by se klesající hodnota dolaru (ve zlatém vyjádření) šířila na měnové trhy a vedla tak k depreciaci dolaru, se rozhodl použít radikálnější metody manipulace s cenou zlata.

Když se zlato dostalo na 1 900 USD, začal FED panikařit. Manipulace s cenou zlata se zintenzivnila. Bylo ještě více nezbytné tlačit cenu dolů, ale nižší cena vyústila ve vyšší asijskou poptávku, k jejímuž uspokojení však neexistovaly dostatečné zásoby zlata.

Kvůli tomu, že FED vytvořil více papírových nároků na zlato, než kolik je zlata k jejich vypořádání, využil FED svých závislých bullion bank, aby oloupil zlaté ETF o zlato s cílem vyhnout se riziku nesplnění dodávek do Asie. Nesplnění tohoto závazku by znamenalo zhroucení frakčního bullion systému, který umožňuje FEDu srážet cenu zlata níže a ochraňovat tak dolar před kvantitativním uvolňováním.

Jsme svědky toho, že naše centrální banka obchází poctivost a zákonnost, aby posloužila malé hrstce bank, kterým finanční deregulace umožnila stát se „příliš velkými na bankrot“ na úkor naší ekonomiky a naší měny. Když FEDu dojde zlato, které by si mohl vypůjčit, rehypotékovat a vyrabovat z ETF fondů, bude muset skoncovat s kvantitativním uvolňováním, jinak dolar zkolabuje a s ním i moc Washingtonu při uplatňování hegemonie nad světem.

Dave Kranzler obchodoval po dobu deseti let vysokovýnosové dluhopisy pro Bankers Trust. Jakožto spoluzakladatel a šéf Golden Returns Capital LLC řídí Precious Metals Opportunity Fund.

Paul Craig Roberts a Dave Kranzler

 

----KONEC DRUHÉ A ZÁVĚREČNÉ ČÁSTI----

Překlad: Ing. Lucie Hošková

Zdroj: ROBERTS, Paul Craig a Dave KRANZLER. The Hows and Whys of Gold Manipulation. In: [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.paulcraigroberts.org/2014/01/17/hows-whys-gold-price-manipulation/

Archiv článků »

Nakupujete online
Zlatý slitek 20 gramů

Zlatý slitek 20 gramů

– Argor-Heraeus SA & Münze Österreich

cena: 27 813 Kč

Skladem více jak 30 kusů ihned k dodání

Přidat do košíku
Wiener Philharmoniker 1 Oz

Wiener Philharmoniker 1 Oz

– Munze Österreich

cena: 43 647 Kč

Skladem ihned k dodání.

Přidat do košíku
Stříbrný slitek 1000 gramů

Stříbrný slitek 1000 gramů

– Argor-Heraeus SA

cena: 25 879 Kč

Skladem více jak 100 kusů ihned k dodání

Přidat do košíku

V tuto chvíli není možné se zaregistrovat na žádný seminář.

V tuto chvíli není možné se zaregistrovat na žádnou konferenci.

Zásada ochrany osobních údajů
zavřít
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací