Zpět na úvod | Zlaté rezervy

„Měníme papír ve zlato.“

Rozhovor s Koosem Jansenem - expertem na čínský trh se zlatem

27. 1. 2016, Redakce
 

Rozhovor s Koosem Jansenem - expertem na čínský trh se zlatem

Na popud významné švýcarské investiční společnosti Matterhorn Asset Management provedl Lars Shall interview s expertem na čínský trh se zlatem – Koosem Jansenem. V rozhovoru se dočtete o nákupech zlata čínskou centrální bankou (Public Bank of China), o trhu se zlatem v Londýně (London Bullion Market), o burze v Šanghaji (Shanghai Gold Exchange) a mnoho dalších informací.

Lars: Během minulého roku oznámila Čínská centrální banka (PBOC) novou výši zlatých rezerv. Kolik zlata nyní Čína drží a domníváte se, že jsou tato čísla přesná?

Koos: Čína prohlásila, že nyní drží něco přes 1.700 tun. Nedomnívám se, že toto číslo je správné. Od června 2015 Čína pravidelně měsíčně zveřejňuje nárůst svých zlatých rezerv, tak jako to dělá Ruská centrální banka. Podle mě je to jistá domluvená strategie mezi Čínou a Ruskem, která vychází z toho, že svět se posunuje směrem k novému mezinárodnímu monetárnímu systému. Pokud by Čína zveřejnila, že drží např. 3.000 – 4.000 tun zlata, byl by to docela šok pro světový finanční systém. Čína proto hraje tuto hru velmi opatrně, jelikož usilovala o to, aby bylo Renminbi zahrnuto do koše SDR (Special Drawing Rights). Tento krok má pro ni velký význam, pokud by chtěla Čína pomýšlet na to, aby se jejich měna stala měnou rezervní, a proto si nechce udělat mnoho nepřátel.

V minulém roce vydala Čína oficiální prohlášení, že zvýšila své zlaté rezervy z 1.054 tun na 1.700 tun a nyní zvyšuje tyto rezervy v průměru o 15 tun měsíčně. Já však nevěřím tomu, že Čína vlastní jen 1.700 tun zlata. Podle mých odhadů může mít 2.000 – 4.000 tun. Velmi dlouho jsem se touto otázkou zabýval, jelikož se jedná o téma, které je velice přísně střeženo, a došel jsem k závěru, že Čína nakupuje přibližně 500 tun zlata ročně. Tuto informaci jsem zjistil z dokumentů Deutsche Bank, v nichž byla o této skutečnosti nepatrná zmínka. Nějaký čas jsem strávil nad studií analytika z organizace China Gold Association, který doporučoval ve svém reportu z roku 2011, aby PBOC (Public Bank of China) nakupovala zlato v objemu 500 tun ročně, což by znamenalo, že nyní drží 3.500 – 4.000 tun. Samozřejmě tento gentleman z China Gold Association není politikem, avšak na různých místech jsem našel stopy toho, že Čína nakupuje přibližně 500 tun zlata ročně. Tuto informaci však nelze potvrdit, ale s velkou jistotou naznačuje, že Čína drží více než udávaných 1.700 tun zlata, což naopak znamená, že toto množství je pouze jejich úmyslnou strategií.

Pokud by Čína zveřejnila, že drží např. 3.000 – 4.000 tun zlata, byl by to docela šok pro světový finanční systém.

Lars: Ok, avšak nemůže Čína kupovat zlato skrytě? Myslím tím, že vaše společnost provedla studii, při níž zjistila, že velké množství zlata odteklo nepovšimnutě z Londýna. Jak se to mohlo stát?

Koos: Ano, máte pravdu. Vše začalo výzkumem, který vedl Ronan Manly z Bullionstar a Nick Laird ze Sharelynx. A také jim trochu pomáhal Bron Sucheki a já. Nejprve byla provedena studie o londýnském trhu (London bullion market) a o tom, kolik zlata v Londýně zůstalo. Poté bylo zjištěno, že v roce 2011 se nacházelo v Londýně celkem 9.000 tun zlata, což zahrnovalo trezory LBMA, trezory Bank of England, trezory zahraničních centrálních bank. Následně v roce 2015 kleslo toto číslo na 6.250 tun. To znamená, že od roku 2011 opustilo Londýn celkem 2.750 tun. Ale oficiální obchodní statistiky uvádějí, že Velkou Británii opustilo jen 1.000 tun, což znamená, že 1.750 tun zlata v podstatě v Londýně chybí.

Tato anomálie je možná z následujícího důvodu: v mezinárodních obchodních statistikách se uvádí kromě zboží a služeb, které přecházejí přes hranice, také množství „nemonetárního“ zlata (non-monetary gold). Já a mí kolegové proto monitorujeme všechny obchodní statistiky z Velké Británie, Švýcarska, Hongkongu, ze vše velkých destinací obchodujících se zlatem a také z některých významnějších zemí, jež zlato těží (Rusko, a některé země v Africe). Všechny tyto statistiky obsahují jen nemonetární zlato, avšak monetární zlato může být vyjmuto. Tímto způsobem může Čína např. nakoupit nemonetární zlato od jakéhokoliv prodávajícího v Londýně a následně ho v Londýně monetizovat a v utajení převézt do Číny, aniž by o tom musela reportovat v celních prohlášeních. A takový systém může provádět po celém světě (v Africe, ve Švýcarsku i v Hongkongu).

Jen pro ilustraci – čisté importy zlata do Hongkongu dosáhly v roce 2013 celkem 600 tun. To je spousta zlata, a já se domnívám, že PBOC nakoupila část tohoto zlata přímo v Hongkongu, jakmile bylo importováno jako nemonetární zlato. Pravděpodobně část tohoto zlata byla monetizována přímo v Hongkongu a poté zaslána do Číny jako zlato, které bude přiřazeno k oficiálním zlatým rezervám PBOC.

Lars: Dobrá, ale co se týče nákupů zlata v utajení, myslíte si, že PBOC kupuje zlato přímo, nebo skrze různé prostředníky?

Koos: Domnívám se, že nakupuje skrze prostředníky, jelikož celá strategie je přísně utajována. V každém případě nakupují skrze SAFE, možná skrze CIC, což jsou zahraniční finanční fondy, a možná i skrze čínské komerční banky.

Lars: A provádějí se tyto nákupy skrze burzu v Šanghaji (Shanghai Gold Exchnage - SGE)?

Koos: Neprovádí. O tomto bych se rád zmínil. Mnoho analytiků se zaobírá tím, kolik zlata Čína ročně vytěží. A také se snaží spočítat, kolik nemonetárního zlata je do Číny importováno. Avšak Čína nezveřejňuje, kolik nemonetárního zlata přivezla. Pokud ale sledujete data z ostatních zemí jako Hongkong, Švýcarsko a Velká Británie, pak také víte, kolik tyto státy exportovaly do Číny, z čehož můžete poměrně přesně odvodit čínské importy. Avšak toto všechno zlato je nemonetárním zlatem a jako takové musí být poté prodáváno skrze SGE. Otázka potom zní: nakupuje PBOC zlato skrze SGE? Já se domnívám, že nikoliv. A existuje pro to mnoho důvodů. Jeden z důvodů je, že PBOC raději nakupuje bankovní cihly typu London Good Deliver Bars, což jsou 400uncové (12,5 kg) zlaté cihly, jelikož takové zlato je levnější. Pokud byste nakoupili např. tunu zlata v mincích, bude takové zlato dražší. London Good Deliver Bars nejsou prodávány na SGE. Pamatuji si, že v nedávné minulosti byly prodány jen 3 tuny zlata ve formě 400uncových cihel na SGE. To znamená, že PBOC buď nenakupuje velké 400uncové cihly, anebo nenakupuje na SGE.

Za další je veškeré zlato na SGE denominováno v Renminbi. Avšak PBOC drží spoustu devizových rezerv v americký dolarech. A jelikož se dle mého názoru snaží PBOC tyto rezervy diverzifikovat, nebude přece kupovat zlato v Renminbi, ale bude ho chtít kupovat v dolarech, aby se dolarových přebytků zbavovala.

Vypracoval jsem celý seznam důvodů a také jsme o tom napsal článek, proč PBOC nenakupuje zlato na SGE. Pokud by totiž kupovala několik tun zlata týdně, veřejnost by to snadno rozpoznala. A navíc by opět kupovala 1kg zlaté slitky, se kterými se na SGE obchoduje, což by bylo opět proti její strategii.

Lars: Kde se tedy Číňané snaží zbavit svých dolarů a dostat za ně zlato?

Koos: Např. v Londýně. Většina zlata na světě je kupována v amerických dolarech, takže PBOC ho může koupit v podstatě kdekoliv. Také v Singapuru, Hongkongu, Austrálii. Možná má PBOC nějakou dohodu s těžebními společnostmi v Africe nebo Austrálii, které posílají zlato v utajení do Číny, avšak není příliš složité prodat na mezinárodním trhu dolary a koupit za ně zlato.

Lars: Když už hovoříme o těžebních projektech, jakým způsobem se spojuje se zlatem euroasijský projekt „One road, One belt“, který podporuje Čína?

Koos: Na euroasijském kontinentu je nyní spousta spolků, které spolu kooperují. Největší je zřejmě „Silk Road Economic Project“ - ekonomický projekt Hedvábné stezky, který podporuje čínský president. Tento projekt bývá někdy nazýván právě „One road, One belt“. V současnosti se na tomto projektu podílí asi 60 zemí a cílem je politická a ekonomická kooperace. Projekt hedvábné stezky je velkým projektem, který je podporován investiční bankou Asian Infrastructure Investment Bank, která má 57 zakládajících členů, mezi nimiž je spousta západních zemí a mnoho zemí evropských. Je zde také Euroasijská ekonomická unie, již tvoří Rusko, Bělorusko a Kazachstán a také Shanghai Cooperation organization. A v loňském roce Čína oznámila, že zakládá Zlatý fond Hedvábné stezky (Silk Road Gold Fund), který je spravován SGE a jehož cílem je kooperace na Euroasijském kontinentě v oblasti geologického průzkumu, těžby a obchodu se zlatem. SGE také oznámila, že bude napomáhat zahraničním centrálním bankám při nákupu zlata. Dokáži si tedy představit, že země jako je Kazachstán, bude nakupovat zlato na SGE, resp. na burze SGE International. Můžeme také vidět, že největší ruská těžební firma Polyus Group začala spolupracovat s největší čínskou těžební společností - China National Gold Group. Před nějakou dobou jsem o tomto zveřejnil článek, v němž se uvádělo, že Polyus prodal většinu svého zlata skrze ruskou banku VTB Bank, přičemž tato banka se stala nedávno členem burzy SGE.

Lars: To je zajímavé, že jste se zmínil o Shanghai Cooperation Organization, jež byla založena v létě 2001, přičemž mnoho její členů stále aktivně nakupuje zlato, a také mnohé země, které plánují stát se jejím členem – např. Turecko, chtějí nakupovat v budoucnu zlato.

Koos: Za prvé bych rád zdůraznil, že Turecko zlato nenakupuje. Turecko má svůj speciální systém, ve kterém turecké banky nabízejí občanům uskladnění jejich zlata. Podobný systém byl nyní zaveden v Indii. Takže v Turecku mohou lidé uskladnit své zlato v bance a dostat za něj úrok. Samozřejmě riskují, že o toto zlato mohou přijít. Toto zlato je totiž používáno komerčními bankami jako finanční rezerva u centrální banky. Centrální banka poté zahrne toto zlato do svých oficiální zlatých rezerv, což znamená, že Centrální banka Turecka zlato nenakupuje.

Lars: Děkuji za toto vysvětlení.

Koos: Ano, měl bych o tom napsat nový článek, jelikož tento systém je nyní zaváděn v Indii. Indická centrální banka oznámila, že indické komerční banky mohou používat zlato občanů v depozitu jako rezervní jistinu. Avšak netuším, jestli bude toto zlato zahrnovat také do oficiálních zlatých rezerv státu jako v Turecku. A co se týče zemí, které jsou v Shanghai Cooperation Organization, pak je pravdou, že mnoho z nich nakupuje nyní zlato. Především nakupují země v Asii - jen v Indii nakoupí lidé ročně 900 – 1.000 tun zlata. V ostatních asijských zemích nakupují především centrální banky, jelikož diverzifikují směrem od dolaru. Myslím, že toto není potřeba ani čtenářům zdůrazňovat, že v Asii probíhají nyní velké nákupy zlata. Naproti tomu evropské centrální banky nenakupují, jelikož již velké zásoby zlata mají. Avšak tyto banky začaly postupně repatriovat své zlato zpět. Odvážejí své zlato z Bank of England a z Federal Reserve Bank of New York. Oba kontinenty – Evropa a Asie, se nyní soustředí na zlato a pomaličku opouštějí americký dolar.

Pokud se centrálního bankéře zeptáte na zlato, nikdy vám jednoznačně neodpoví. A to platí celosvětově, což je signálem samo o sobě.

Lars: Peter Mooslechner, oficiální zástupce Rakouské centrální banky, nedávno prohlásil, že Asiaté jsou poměrně aktivní na trhu se zlatem a že používají zlato k tomu, aby ovlivnili cenu na trhu nebo přímo intervenují. Mohl byste něco říci k tomuto jeho prohlášení?

Koos: Skutečně přesně nevím, co myslel tou intervencí na trhu se zlatem. Jelikož také prohlásil, že analytici trhu se zlatem se takového prohlášení o intervenci hned chytnou a začnou to nazývat manipulací. Netuším, zda všechny ty země, o kterých se zmínil, manipulují s cenou zlata, jelikož také zdůraznil, že i ECB (Evropská centrální banka) intervenuje na trhu se zlatem.

Lars: Osobně jsem panu Mooslechnerovi položil specifickou otázku, ale on mi odpověděl, že politikou centrálních bankéřů je neposkytovat žádné informace, které se vztahují na jejich strategii ohledně trhu se zlatem. Co si o tomto myslíte?

Koos: Pokud se centrálního bankéře zeptáte na zlato, nikdy vám jednoznačně neodpoví. A to platí celosvětově, což je signálem samo o sobě. Avšak shledal jsem mnohem zajímavějším, jak Peter Mooslechner hovořil o repatriacích zlata a o nákupech zlata Čínou, i kdyby jejich ekonomika klesala. Na jednu stranu totiž hovořil o tom, že evropské země repatriují zlato kvůli ekonomickému nacionalismu a na druhou stranu hovořil o tom, že Rakouská centrální banka repatriovala zlato kvůli zvýšenému riziku v Bank of England. V minulém roce byla totiž také zveřejněna zpráva, že rakouským auditorům nebylo umožněno provést audit zlatých rezerv Rakouska v letech 2009 – 2013. A to je jeden z hlavních důvodů, proč Rakousko své zlato repatriuje – jelikož není v trezorech Bank of England v bezpečí. Tak jako není pro Holanďany v bezpečí jejich zlato, jež se nachází v New Yorku.

Bundesbanka repatriuje zlato především kvůli vlastnímu zájmu a nikoliv kvůli nátlaku veřejnosti.

Lars: Jaký máte dojem z toho, že Bundesbanka následuje politiku ekonomického nacionalismu? Nemyslíte si, že to dělá velmi neochotně a že to dělá jen proto, že byl na ni vyvinut nátlak veřejnosti?

Koos: To je dobrá otázka. Samozřejmě určitý podíl nátlaku veřejnosti zde je. Ale není to ten hlavní důvod repatriace. Bundesbanka repatriuje zlato především kvůli vlastnímu zájmu. Vzpomínám si, že v roce 2001 rapatriovala Bundesbanka 1.000 tun zlata z Bank of England a vše proběhlo v utajení. Nikdo o tom nevěděl, takže neexistoval ani nátlak veřejnosti. Druhou otázkou je, proč německá repatriace z New Yorku bude tak dlouho trvat a proč nerepatriují zlato najednou? Domnívám se, že to dělají tak pomalu kvůli velké citlivost tohoto tématu. Tak jako Asiaté nakupují zlato postupně. Možná že německé zlato již v New Yorku není. Pokud by Německo, Rakousko, Holandsko repatriovaly své zlato současně, mohlo by to způsobit okamžitý šok ve finančním systému. Takže dle mého názoru existují důvody, proč vše probíhá postupně a pozvolna, avšak je to pouhá spekulace.

Lars: Bundesbanka ale oficiálně prohlásila, že ponechá téměř polovinu zlata v New Yorku a v Londýně pro případ měnové krize. Je potřeba v takových případech mít zlato uskladněno v zahraničí?

Koos: Řekl bych, že nikoliv. Pokud by vznikla měnová krize, lidé by nakupovali zlato, jeho hodnota by šla nahoru a v takovém případě byste chtěli mít své zlato doma. Pouze v případě, že by daná země zamýšlela své zlato prodat, pak by bylo lepší ho nechat např. v Londýně. Ale když se tak dívám na svět kolem sebe, v případě ekonomického kolapsu bude lepší, pokud budete mít své zlato doma.

Lars: MMF prohlásil, že monetární zlato, fyzické zlato je jediným finančním aktivem, jež nemá riziko protistrany.

Koos: Ano, to je pravda.

Lars: Avšak aby byla tato podmínka splněna, musíte ho mít ve svém držení, na vlastním území, že ano?

Koos: Ano, to je absolutní pravda. Pokud nemá mít zlato riziko protistrany, musíte ho fyzicky vlastnit. Zlato, které je v Londýně či New Yorku, takové riziko protistrany nese. Je to zcela jednoduché.

Lars: Poslední otázka se týká opět Číny. Čína je největším producentem zlata ve světě, avšak její produkce neopouští zemi. Kam putuje toto vytěžené zlato?

Koos: Myslím, že do soukromého sektoru. Před rokem 2002, než byla založena burza SGE (Shanghai Gold Exchange), měla PBOC (Public Bank of China) monopol na čínském domácím trhu se zlatem. Veškeré vytěžené zlato bylo prodáno PBOC a poté bylo postupně distribuováno do několika málo zlatnictví nebo zůstalo v pokladně PBOC. Ale po roce 2002 byla většina (99 %) vytěženého zlata prodávána skrze burzu SGE. A nyní je situace podobná. Většina zlata je prodána do soukromého sektoru a možná nějaká menší část zůstane v PBOC.

Lars: Děkuji za rozhovor.

 

Zdroj: bullionstar

Archiv článků »

Nakupujete online
Krugerrand 1 Oz

Krugerrand 1 Oz

– Rand Refinery

cena: 44 452 Kč

Skladem ihned k dodání.

Přidat do košíku
Silver Wiener Philharmoniker 1 Oz - balení 20 ks

Silver Wiener Philharmoniker 1 Oz - balení 20 ks

– Munze Österreich

cena: 17 786 Kč

Skladem ihned k dodání.

Přidat do košíku
Zlatý slitek 20 gramů

Zlatý slitek 20 gramů

– Argor-Heraeus SA & Münze Österreich

cena: 27 826 Kč

Skladem více jak 30 kusů ihned k dodání

Přidat do košíku

V tuto chvíli není možné se zaregistrovat na žádný seminář.

V tuto chvíli není možné se zaregistrovat na žádnou konferenci.

Zásada ochrany osobních údajů
zavřít
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací